Norské dřevo

Knížku jsem přečetla jedním dechem a je jedna z pro mě nej. Dokonce si ji i dost přesně pamatuju a to se mi moc často nestává. Film ji doplnil, ale bez přečtení bych se v něm nejspíš ztrácela. Ale takhle dohromady je to přesně tak, jak to má být. Midori je krásná, Naoko divně divná, tak jak jsem si je představovala.

A když už jsme u toho.. Pořád obdivuju, jak to Beatles dokázali, že jsou tak úžasní, nadčasoví, poslouchatelný. Mám radost, když si je můžu poslechnout. Nevím, kterou  písničku mám nejradši, to snad ani nejde vybrat..
Ale ty, který mě teď napadly jako první a který se mi přesně hodí do nálady:
Michelle
Girls
And I love her

A ještě se přiznám, že některý části knížky jsem se drahému styděla číst nahlas, protože on ten Murakami je docela sprosťák..A brouk teď rád říká, že je to všechno stejně jenom naoko;)