Tábor je letos bez dešťů, bahna a taky beze mě. Na víkend jsem se tam ale musela vydat, protože se mi opravdu hodně stýskalo. Po přírodě, atmosféře, hrách, ale hlavně po těch úžasných lidech, které vidím skoro jen jednou ročně, ale rozumíme si, jakoby jsme spolu byli každý den.
Při příjezdu jsem byla dost nervózní a bylo mi i trošku do breku, že tam nemůžu zůstat. O to víc jsem se snažila si ty dva dny užít a nasát co nejvíc táborové atmosféry...Je to lepší, ale dva týdny jsou dva týdny.
Achjo...
Naprosto chápu. Letos na táboře jsem si říkala, že už je možná taky jeden z posledních, ne-li úplně poslední... taková nostalgie. Všechno mě dojímalo.
OdpovědětVymazat