Makedonie

Makedonie pro mě byla země neomezených možností! Možná to bylo tím, že jsme měli makedonského průvodce, který se nebál zeptat se na jakékoliv maličkosti, které nás napadly. Možná to ale bylo i tím, že lidi jsou tam neuvěřitelně přátelští a většina zná někoho v Čechách, nebo tu sami byli...a prostě bylo to tam skvělý.

Užili jsem si zrovna jedny z nejteplejších červnových dnů (obvykle takové teploty bývají prý až v srpnu). Ale díky bazénu, vínu a neuvěřitelně dobrému jídlu to bylo velmi snesitelné. Právě jídlo je pro mě jedno z hlavních zážitků, co si odnáším z Makedonie. Cukety, lilky a další čerstvá zelenina, česnek, grilované maso ( cokoli grilované je "skara") a ryby, to byla prostě bomba. Kromě skary, doporučuju tarator (makedonské tzatziky) a hlavně magalo, česneková pasta, kterou se mi pořád nepovedlo doma vytvořit (a to normálně česnek moc nemusím). Zajímavý pro nás byl v horách taky kačamak, kukuřičná kaše, která se jí s ovčím sýrem. Ale je toho mnohem víc. Do toho lily (litr vína, litr vody) a člověk je nejšťastnější na světě. Doporučuju víno ze Stobi, je nejlepší! Plus jsou ve Stobi velké antické vykopávky, jako bonus pro tuto oblast. Spousta věcí souvisejících s antikou je tam vlastně skoro všude a vlastně jen tak náhodou.

Mrzí mě jen, že jsem nestihli trošku víc z hor, ale musím uznat, že horko bylo takové, že se to opravdu nedalo. Ohridské jezero, kláštery a města kolem něj ale taky stály za to. Dost jsem se bála zmijí v jezeře, které se jen tak připluly podívat, co to tam kolem nich zrovna plave, ale naštěstí se bály víc než já.

V létě to prý žije právě hlavně u Ohridského jezera. My bydleli v Struze, kde se skáče na hlavní silnici z mostu přímo do řeky, která vytéká z jezera, a je tam opravdu velký proud. Jsou to borci, my jenom koukali a obdivovali od skleničky vína a nějakého dobrého jídla z restaurace u řeky. Hlavním centrem je tam ale město Ohrid, kde se člověk cítí jako u moře.

Makedonie je chudší země, co si budeme povídat, silnice, některé domky kolem a ceny vůbec tomu dost odpovídají. Proto mě dost překvapilo hlavní město Skopje, které je hlavně v jeho centru jak z alabastru, plus tam stojí deset velkolepých soch na metru čtverečním a honosné budovy k tomu. Bohužel vláda dává peníze právě do takových oblastí, místo škol a zdravotnictví. My přijeli zrovna po protestech, kdy protestující státní budovy postříkali barvami. Na první dojem to působilo, že to tak vlastně má být a  ty barevné fleky vypadaly jako zajímavé moderní umění. Ale i tak je ve Skopje fajn. Líbila se mi hlavně procházka kolem řeky a  právě antický akvadukt, na který jsme prý ani neměli chodit, protože za nic nestojí...tak stojí, je fakt supr! (U akvaduktu jsem taky ve svých páskových sandálkách šlápla do něčeho nepěkného po nějakém turu domácím, prostě krávě. Drazí spolucestující z toho měli velkou srandu! Chtělo se mi plakat, bylo to všude, ale smála jsem se s nima)

Překvapily nás taky rozdíly mezi makedonskými a albánskými vesnicemi a velikostní souboje mezi mešitami a pravoslavnými kosteli. A taky že v některých vesnicích jsou pro jistotu mešity dvě, modrá a zelená, podle toho odkud jsou sponzorované. Asi nikdy jsem si tam ale nepřipadala nijak špatně a že by na mě někdo zle koukal. A taky jsou tam všude na volno, ale úplně všude a úplně na volno, kočky a psi. Kočky jsou oblíbenější a lidi je krmí, psy odhání, což mi přišlo dost líto a málem jsem si přivezla několik psů domu. Jsou to fakt ňuňánkové a přitom drsoni.

Makedonie byla pro mě neuvěřitelně zajímavá, zábavná, překvapující země, kde si ještě člověk moc pochutná. Určitě se tam ráda znovu podívám (hlavně musím pořád do těch hor!).