Báječná Korsika

Korsika byla nečekaně krasná!

Po předchozích italských cestách to bylo pravda něco jiného. Oproti Italům jsou Korsičani uzavřenější a odtažitější a to mi celou tu prázdninovou cestu trošku chybělo. Taky je tam trošku dráž, takže jsme snad poprvé byli rádi za všechny zásoby, co jsme si vezli. Ale to moře, hory a růžový víno..to prostě stálo za to!

A taky jsem zjistili, že moje francouzština už vlastně ani žádná neni...

Teď přináším asi svůj nejdelší článek v historii. Vítejte na Korsice!:)

První noc jsme strávili ještě v Livornu, kde jsme chtěli počkat na ranní trajekt. Dost jsme ztroskotali na tom, že všechny polní a lesní cesty jsou v Itálii soukromé a když už to vypadá nadějně, objeví se značka a hlídací pes, takže zase otočka. Hledání o půlnoci po celodenní jízdě v autě bylo dost náročný. Ale povedlo se. Našli jsme odlehlou silničku, zaparkovali u kraje a spali. A to ráno v mlze bylo neuvěřitelně krásný! Mimochodem, celou noc okolo nás jezdili skůtry, nechápu jak to bylo při stavu tý silničky možný!

Na trajektu to bylo fajn. Spali jsme ve skládacích lehátkách nahoře na palubě, dali si míchaný vajíčka k snídani a najednou se před náma objevila Korsika.

První cesta vedla do vnitrozemského městečka Corte. Ikdyž jsme se na trajektu trošku dospali, byli jsme už dost vyřízený, takže jsem nestihla cestou hlásit a ani na to neměla náladu všechny mosty a města, který jsem chtěla vidět. V Corte jsme chvíli hledali první kemp a našli ho u řeky Restonicy (snad si pamatuju správně) kousek od centra. Udělali jsme si procházku městem, vylezli na kopec nad město a padli. Taky jsme potkali první a naštěstí víceméně poslední český turisty.

Další den jsme měli v plánu výlet na Cascades d'anglais, vodopády a tůňky na řece, kterou už si teď nepamatuju. Trošku nás vyděsil počet lidí u prvního vodopádu. Naštěstí čím šel člověk výš, lidí ubývalo. Pak už to byla úplná nádhera a já tý přírodě děsně moc propadla. A po malém dešti jsme viděli mloka!

A poprvé se dostali na GR20, turistickou cestu přes Korsiku, na kterou jsme se dostali ještě asi pětkrát potom a já měla vždycky radost.

Další den jsme ještě zůstali v Corte a vydali se naprosto kýčovitou cestou údolím řeky Restonica. Cílem měla být jedna z nejvyšších hor Korsiky Monte Rotondo. Jenže ty vzdálenosti na mapách a ve skutečnosti nějak neodpovídaly..Nejdřív jsme se vyšplhali k jezeru Lac de Melu a odtud k ještě ledovějšímu Lac de Capitellu. Už po těhle výšlapech jsem byla dost unavená a trošku mě znervozňovali řetězy, po kterých se jako má lézt. Já ale nejsem moc horolezec. No, ale zvládla jsem to.

Jenže pak se v cestě objevil sníh a příkrý kopec. Moje dokonalý letitý boty salomonky sice zvládnou všechno...ale tady jsme jim moc nevěřili. Potom, co se vracela i odhodlaně vypadající dvojice s mnohem lepším vybavením, jsme si řekli, že se ještě poválíme u jezer. Myslím, že to bylo rozumný a moc fajn řešení.

Další den už jsme se vydali na pobřeží. Na jedné z prvních pláží jsme se okoupali, napsali pohledy a drahému odplavala jeho asi desetiletá žabka směr Itálie. 

Pak jsme si užívali pár dní na plážích a po městech. Protože jsme přece na dovolené, došli jsme si i na véču. Jinak jsme se spíš živili palačinkama, který jsou na každym kroku a za rozumnou cenu. Já si dala i jednu dražší, ale tu z typicky korsické kaštanové mouky jsem prostě musela mít. Byla to taková drsnější chuť..

Jinak musím říct, že korsický moře je to nejčistší, jaký jsem kdy viděla. Postupně se střídají odstíny modré, bílý píseček, no krása! A hlavně, je tam děsně málo lidí, někdy je člověk na celém velkém kusu pláže sám! Ale pravda, byli jsme tam ještě na přelomu června a července.

Postupně jsme projížděli pobřežím a občas se vrátili trošku do vnitrozemí do hor. Korsika je opravdu maličká, takže jsme pak i zjišťovali, že to místo na kterém jsme už byli, je vlastně blízko i z úplně jiné strany. Užívali jsme si taky krásných výhledů ze stanu. Na Korsice byly kempy oproti Itálii dost prázdné, ale cenově to vycházelo skoro stejně, průměr 25 eur na dva lidi, auto a malý stan. Můj velký zážitek bylo pokaždé domlouvání se na recepci. Právě tam jsem si ověřila, že je asi lepší mluvit anglais než français...ale fakt jsem snažila, jen oni mi nějak nerozuměli...

A všude byly zvířata! Volně! Na krávy jsem si trošku zvykla už v Rakousku, jenže tam jsou to krávy kamarádky. Na Korsice mi přišly jako dost velký drsoňky. I korsický kočky vypadaji dost nebezpečně. Dost mě děsily taky volně pobíhající polodivoký prasata, hlavně když se chtěly kamarádit. Jinak běžně se tam kolem silnice pasou krávy a kozy. No, pro mě byl tohle veliký zážitek:)

Co se mi asi nejvíc líbilo a mrzí mě, že jsme si nestíhali víc projít, byla oblast Calanche s červenýma skalama. To byla velká a divoká nádhera. 

Poslední dva dny jsme strávili v kempu téměř na pláži. Už jsme byli dost unavený, takže jsme byli rádi za klídek. A úplně poslední den při čekání na trajekt jsme byli v Bastii. Čekala jsem klasické přístavní město, nicmoc zajímavýho. A ono vůbec, Bastia je moc krásná. Hlavně pohled na starý přístav. Plus zážitek z mistrovství ve fotbale a ze zápasu Francie:Německo, kdy se opravdu celé město zastavilo a všichni jenom koukali na televizi. A my se mezi tím vším procházeli.

No, vidím to, že se na Korsiku snad ještě někdy podíváme. Za těch 14 dní máme jen takový lehký přehled, co, kde a jak. Už kvůli Calanche, bagetám, palačinkám s nutelou a naprosto luxusnímu a levnýmu růžovýmu vínu!