Čekáme...

Včera jsem načala poslední měsíc těhotenství. A jestli vše dobře dopadne, budeme tři a budu v obležení chlapů! Jsem na to všechno moc zvědavá! Jaký bude porod, jaké bude miminko, jak se změníme my a jestli se budeme moc chovat aspoň trochu stejně...

Dlouho mi trvalo, než jsem se svým novým "jiným stavem" smířila. Věděla jsem, že dítě chci, věděla jsem, že asi už není na co čekat (protože všichni říkali, že ve 30 jsem přece na děti už děsně stará, ale hlavně proto že máme ideální podmínky udělat tenhle další krok). Zároveň mě ale děsně baví/bavilo to, jak žiju bez dítěte a nechtělo se mi to měnit. Do toho dětský boom kolem nás začíná velmi pozvolna a moje biologické hodiny tvrdošíjně mlčí a já se spíš rozplývala nad štěňátkama než dětma (mám to tak teda i teď).  Ale jak už jsem napsala, není na co čekat, a tak to tu najednou bylo a je!

 

Přiznávám, že těhotenství pro mě bylo zatím těžší po psychické než po fyzické stránce. První tři měsíce jsem sice prospala (asi tak 20 hodin denně), ale až na jeden ranní úprk z tramvaje, který se ukázal stejně jako falešný, nevím třeba o nevolnostech. Nemám nic oteklého, přibírám jen tak lehce a prý přesně podle tabulek a větší břicho se mi objevilo až teď ke konci. A ty obří prsa jsou prý dobrý. Jen tedy dítko to bude asi divoké, kope od rána do večera. Ale i tak je to prostě ideální těhotenství, pohoda jazz. Jen v té v hlavě mi to jede na plné obrátky... 

Tuším, že se s příchodem dítěte asi mnohé změní, ale doufám, že hodně věcí zůstane a nové (dobré) přijdou. Máme s drahým mým (sprosté) heslo " Hlavně se z toho nepo..at" a to si připomínám, když je nejhůř. Mám slíbeno, že budeme jezdit na dovolenou a na výlety, chodit na procházky, na pivo (jak já se těšim na panáka a vychlazený pivo!)...jen prostě budeme mít ještě jednoho parťáka! Náležitý trénink všech těchto důležitých činností probíhá a jsou to snad jediné chvíle, kdy o něm nevím, takže mu věřím! A i já se budu děsně snažit, aby to bylo spokojené a zdravé miminko, nebylo takový nervák jako já a doufám, že to spolu všichni tři zvládneme a bude nám spolu dobře!

PS. A abych se takhle ke konci nenudila, tak jsme začali předělávat koupelnu (bude krásná!), nemáme připravený pokojíček ani postavenou postýlku (ale koupená je!), není tu uklizeno ani načinčáno a veškeré předporodní kurzy jsem zatím sabotovala. Taky ještě nemám žádnou rozumnou těhotenskou fotku, jen tu nahoře z procházky se psem. A ikdyž je to teď dost stres, já věřím, že to bude dobrý! Ať už je záářííí!

Mějte se krásně!