dobrýčasy a.

Dneska je oficiální termín porodu. Napjatě čekáme, co se bude dít, a hlavně, kdy se to bude dít.

Všechno se nám povedlo nachystat. Koupelnu máme hotovou. Je nádherná a já z ní mám pořád radost a chodím si sedat na vanu a kochat se. Oblečky, dečky a výbavička jsou nachystané, vyžehlené a složené. Postýlka připravená hned vedle té naší. Činčání mi nějak nejde od ruky, ale vlastně jsem spokojená. Nad postýlkou visí decentní obrázky zajíců, v postýlce čeká pár hraček (mimochodem i mnou ušitých, což jsem na sebe fakt hrdá) a zatím jsem se ubránila jakýmkoliv křiklavým barvám (to ještě přijde). Jen velký dětský pokoj jsme nestihli připravit, ale tam, myslím, není kam spěchat (ale bude taky krásnej, samozřejmě:) ).

A já jsem velká velryba s pupkem, málo pohyblivá a zadýchaná při každém rychlejším kroku. Taky jsem přecitlivělá. Zadržuju slzičky skoro při každém hovoru a při každém tématu (ono totiž to je všude nějakej doják). A jsem na sebe prostě pyšná. Zvládli jsme toho za poslední měsíc opravdu hodně připravit a udělat a já jsem se podílela, jak nejvíc jsem mohla. Taky jsem moc ráda, že stav "těhotná" na mě opravdu dopadl až v poslední dvou - třech týdnech, i právě kvůli tomu jsem se mohla všeho účastnit.

Nejvíc jsem ale ráda za to, že jsem začala těšit. Začala jsem se těšit, jaký to naše dítě bude, jaký to s ním bude a hlavně se těším na něj a všechno to nové s ním. Asi by měly být tyhle pocity u nastávajících matek normální a mělo by to tak běžně být, ale já jsem opravdu ráda, že se objevily i u mě (hormonky, kde jste byly celou dobu !!! :)). Pořád mám strach z řečí "tohle už nikdy nezažiješ, nebudeš dělat, bude to jiný..." ale já věřim, že my si to uděláme podle svýho a ke spokojenosti nás tří (uf,uf).

A i fotky s pupkem jsme si udělali! Sami, bez příkras, na procházce a na zahradě! A já z nich mám radost!